Někdy je dobré si připomenout, co všichni dobře víme

Vítejte v m(o)udrování,

kdykoliv zapnu PC a jdu na net, vyvalí se na mě články o cvičení, a o bylinkách, a o prevenci, o životosprávě, o tipech na dodržování mentální hygieny……a tak se s Vámi chci podělit v našem m(o)udrování, o to, že já osobně už dobře vím, že tahle ta vnější řešení moc nepomůžou, pokud nezačneme, a to opravdu SYSTEMATICKY, posilovat svou psychickou odolnost. Protože zdraví je vlastně schopnost zvládat životní situace.

Naše duševní pohoda závisí na umění rozšiřovat a zvyšovat toleranci vůči stresu. A to tak, abychom neupadali do vzteku, nervozity, úzkosti, deprese nebo vyhýbání se prožitkům a všelijakým situacím.

Všichni zažíváme stres, často je i motivující, ale pokud intenzita nebo doba působení stresu překročí míru odolnosti, a my už to nezvládáme, v těle se jaksi automaticky spustí stresová reakce. Tento vynález jsme podědili po našich předcích, a jejím úkolem je buďto bojem nebo útěkem, umožnit zvládnout životu ohrožující situace. Zapeklitost je v tom, že naše tělo reaguje stejným způsobem na stresory, které nás na životě bezprostředně neohrožují.

Zhodnotí-li náš mozek, že hrozba hrozbou není, a dostaneme signál „pohov – bezpečí“, tělo má pohov. V klídku se nám uvolní svaly v obličeji, napětí v těle odejde, jsme vnímaví, s jasnou myslí a prostě v klidu.

Pokud ale náš mozek situaci vyhodnotí jako „pozor – nebezpečí“, jde do tuhého, kdy se aktivuje se náš takzvaný rozhodovací strom. Buď je zaktivována sympatická větev (autonomní nervové soustavy), to, když usoudíme, že „hrozbu“ zvládneme. Mozek pracuje na plné obrátky a přemýšlí, jak problém vyřeší. Bojem? Útěkem?

Tělo se musí připravit na akci. Zvýší se svalové napětí, stoupne krevní tlak, zrychlí se dýchání, rozbuší se srdce a krev se nahrne ke svalům. Vnitřní orgány, které nejsou pro boj nutné, ty se naopak odkrví. Zvýší se srážlivost krve, jako příprava na možná zranění. Uvolní se v těle Adrenalin, stresový hormon Kortizol, srdce klepe o závod, a my jsme připravení vydat energii právě pro útok nebo útěk.

Pokud jsme ale přesvědčení, že se situací nemůžeme nic udělat a jediné, co cítíme je bezmoc … však to znáte … nejde dělat nic, vůbec nic … pak nás to zmrazí, ustrneme nebo se zhroutíme.

Začne se aktivovat parasympatická větev nervového systému. Silněji nám poklesne krevní tlak, to, aby se při zranění snížila ztráta krve. I když ale člověk ztratí vědomí, přítok krve do hlavy zachován zůstane 😊.

Pokud se často, častěji, pořád aktivuje parasympatická větev, zůstává člověk stále v napětí, ve stresu, v pocitu, že neumí situaci vyřešit, v bezradnosti. Stres se stane opakovaný, sníží se celková psychická pohoda. A ta se promítá do těla. Stresová reakce se prostě obrátí proti nám. Neboli, to, co člověk ve svém životě neumí nebo nechce vyřešit vědomě, začne tělo, na nevědomé úrovni, řešit za něj. Organismus začne somatizovat.

Dlouhodobě chronicky přetrvávající stres oslabuje imunitní systém!!! Nechceme mít oslabenou imunitu. Nikdo z nás nechce, ať prožíváme diskomfort.

No a jsme zase na začátku. U sebe. SYSTEMATICKY posilovat svou psychickou odolnost….

Osobní změna často záleží na zvýšení míry tolerance. Pak dokážeme být v rovnováze i pod takovým stresem, který by nás bez rozšíření snesitelnosti vyvedl z míry.

Někdy je dobré, připomenout si, co všichni dobře víme,

nebo ještě lépe, přestože to všichni víme…….

Mějte dobré dny.

Šárka